Look in the Mirror - I see darkness in his eyes

31. března 2013 v 19:50 | eSmy |  Look in the Mirror

Tak, verte neverte, je tu ďalšia časť! Trvalo to sakramensky dlho, ale je to tu! Ha! A nie je to posledné! :D... To sa to tu bude zase ťahať pekne dlho... :D Ale rozhodne sa môžte tešiť na pekné úchylnosti :D A dúfajme, že toto už bude posledná tématická "etapa" tejto série :D
Fandom: Naruto
Pár: ItaSasu (zatiaľ!!! muahahahahaha")
Autor: eSmy
Beta: Smajli
Varovanie: 18+ (ha! konečne môžem čítať svoje vlastné poviedky! :P)
Venovanie: Všetkým, ktorí majú ešte trpezlivosť a úpenlivo čakajú na pokračovanie


Look in the Mirror - I see darkness in his eyes








"…Jasně tati. Sasukeho výsledky jsou skvělé," Itachi právě mluvil s naším otcem. Slyšel jsem ho z kuchyně až ke mně do pokoje. Jako by otce fakt zajímalo, jak se učím a jak se mi vede. A jelikož brácha už s otcem mluvil pěknou dobu - nemluvě o tom, že zavolal v tu nejvhodnejší chvíli - rozhodl jsem se, že Itachiho trochu pozlobím. Zapřemýšlel jsem, co by ho donutilo zavěsit mu. Nebylo to tak těžké… jelikož připraven už jsem na to byl - se znatelným deficitem oblečení na sobě. A v hlavě se mi najednou zrodil ďábelský plán. Jen počkej, Itachi…
"Itachiiii…" vyšel jsem z pokoje tak, jak mě můj milovaný bratr zanechal, když se rozhodl, že vyzvánění mobilu je důležitější.
"Jo, všechny zkoušky už má-," zasekl se v půlce slova, když mě viděl stát takhle ve dveřích.
"Itachi?" uslyšel jsem v tom tichu otcův hlas vycházející z mobilu.
"Ehm… promiň, cos říkal?" Itachi odvrátil zrak a tvářil se, že tam nejsem. Tak to teda ne, bratříčku! Takhle nebudeme kamarádi! Zahájil jsem útok na Itachiho mobil. V setině vteřiny jsem měl Itachiho mobil v ruce já.
"Čau," ozval jsem se otci do mobilu a vyloženě si užíval ten Itachiho pohled. Otec něco zabručel k typu mého pozdravu.
"Jak se máš?" schválně jsem provokoval - ne jen Itachiho, otec nesnáší, když s ním takhle mluvím, což víme všichni tři.
"Sasuke, vrať mi ten mobil!" zamručel Itachi nepříjemně. Nevím, čeho přesně se bál, ale myslím, že asi toho, že se otec naštve - z jakého důvodu, to už si můžeme vybírat. Nechal jsem otce vykládat do telefonu ty jeho nezáživný keci, zakryl jsem sluchátko rukou a vyplázl na Itachiho jazyk.
"Nebo co?" podhled do mých očí mu musel být jasným znamením, že mám chuť si hrát…
"Sasuke, dej mi ten telefon, já tě honit nebudu," zavrčel a já si hned gratuloval, jelikož přesně tohle jsem chtěl slyšet…
"Jasně, tati, já pak zavolám, teď se to nehodí," típnul jsem mu to. Nemusel jsem to ani slyšet, abych věděl, že naštvaně zavrčel.
"Tak ty mě nebudeš honit? To je blbý, to pak já nebudu honit tobě…" s těmihle slovy jsem se rozběhl do svého pokoje a zamkl za sebou dveře.
"Sasuke, otevři!" bouchl pěstí do dveří a jeho hlas zněl nebezpečně.
"To asi nepůjde, momentálně mám jinou práci. To víš, když ty mě nebudeš honit, musím to udělat sám…" musel jsem se sám pro sebe ušklíbnout.
Začal jsem nahlas sténat a říkat mu, co všechno dělám. Ne, že bych to opravdu dělal, to bych bráškovi neproved.
"Sasuke, otevři!" křikl a já věděl, že problém v kalhotách nemám jen já - fakt, že kalhoty už nemám, je nepodstatný.
"A co za to?" a už jsem přemýšlel, o co si zažádám.
"Ale no tak, Sasuke! Pusť mě dovnitř!" zaprosil.
"Ale tys řekl, že mě honit nebudeš, tak na co bys mi tady byl?"
"Tak beru zpět, budu!" Tohle jsem chtěl slyšet. Vstal jsem a připravil se na rychlý ústup. Otočil jsem klíčem a rychle prchal od dveří. Mobil jsem hodil někam na noční stolek u postele (ze strany dál od dveří, kde jsem právě stál). Itachi otevřel dveře a hned mu došlo, že jsem to myslel úplně doslova. Musí mě honit!
"Tak si mě chyť!" a takhle jsem ho provokoval a utíkal mu několik minut, než mě chytl a povalil na postel. Konečně pokračoval v tom, co jsme měli načaté, když tak nevhodně zavolal otec. Když v tom opět zazvonil ten posraný telefon!
"Jestli ho zvedneš, přivážu tě k posteli a nechám tě tak, dokud neumřeš hlady!"
"Tak jo, tak jo! Jen se kouknu, kdo volá! To snad můžu, ne?"
"Ne!" zavelel jsem, ale ten hajzl mě neposlouchal! Vzal do ruky telefon a podíval se na displej. Já uraženě složil ruce na prsou a natočil tvář pryč od něj s tím, že budu hrát chvíli uraženého. Jenže mobil zvonil a zvonil a Itachi se ani nepohnul. Po chvíli mi to došlo a podíval jsem se na něj. Vypadal, jako by z mobilu lezl Chuck Norris nebo co! Itachi zíral na mobil a ani se nehnul. Jeho pohled se ani nedal popsat. Nechápal jsem, co se děje. Když už byla situace tak napjatá, že jsem chtěl něco říct, zvedl se ze mě a odešel z mého pokoje. Cestou zvedl telefon.
"He?" nechápal jsem. Chtěl jsem se opět naštvat, ale ten jeho pohled mi říkal, že tentokrát šlo opravdu o něco vážného. Po pár minutách jsem ho šel hledat. V kuchyni nebyl, ve svém pokoji také ne a koupelna byla zamčená. Zaklepal jsem, ale neozval se. Asi po pěti minutách vylezl ven. Nic neřekl. Chtěl jsem se zeptat, ale měl jsem pocit, že bych i tak odpověď nedostal.
"Stalo se něco?" přesto jsem to zkusil.
"Ne, nic," odpověděl pohotově. Políbil mě a už to byl zase Itachi. A konečně jsme dokončili, co jsme začali! A musím říct, že mi to věčné přerušování rozhodně vynahradil. Dělali jsme to asi třikrát…
"Ahoj, Itachi, jak se tam se Sasukem máte?" ozval se do telefonu zralý chraplavý hlas.
"Co chceš?" Itachi neodpověděl a hned zahájil útok na danou osobu.
"Odkdy jsi takhle drzej k tvému oblíbenému strýčkovi?" Itachi zaťal zuby, aby neřekl nějakou peprnou poznámku na Madarův účet.
"Tak co chceš?"
"Oznámit ti, že jsem se s tvým otcem dohodl, že strávíte i se Sasukem několik týdnů u mě. To víš, už dlouho jste tady nebyli…" když tohle Itachi uslyšel, krev se v něm doslova vařila.
"A co když o to ani jeden z nás nestojí?"
"Tak byste o to měli začít stát, jelikož je už všechno dohodnuto. A neříkej mi, že ti strýček nechyběl?"
"Ne," odsekl krátce.
"Tak to je škoda. A stejně, Sasukeho jsem neviděl pěkných pár let. Určitě z něho vyrostl pohledný mladý muž, jako z jeho staršího bratra…"
"Jestli se-" nestihl doříct, jelikož osoba na druhé straně zavěsila.
"Kurva…" zanadával si Itachi pro sebe. Opřel se o umyvadlo. S velkými obtížemi překonal touhu hodit mobil o zeď. Podíval se do zrcadla - což bývala Sasukeho specialita - v tom pohledu byla zlost. Zlost na sebe sama, ale stejně tak i pochopení, jak moc umí někdy ztrestat i pohled do zrcadla. Hlavně když v něm člověk vidí něco, co se v sobě snažil dlouho skrýt. Když člověk vidí to, co skrývá uvnitř sebe… A když si uvědomí, že ztrácí kontrolu nad vlastní lží, možná i vlastní vystavěnou realitou…
"A jsme tady…" položil jsem kufr na zem hned, jak jsme prošli dveřmi. Strýček rozhodne netroškařil, jeho dům by skoro jako zámek (jestli to zámek opravdu nebyl).
"Vítejte, dlouho jsem vás neviděl," ze schodů, které vedly snad až do nebe, sestoupil strýček Madara a s úsměvem na tváři nás uvítal.
"Rád vás tady opět vidím. Hlavně tebe, Sasuke. Itachi tady trávil většinu prázdnin, když byl mladší, ale tebe jsem neviděl snad od tvých deseti let," uvítal mě i Itachiho. Stáli jsme u sebe, on se mezi nás vetřel a oběma nám položil ruku kolem ramen. Nějaké služebné nakázal odnést kufry.
"Tak vás tady trochu provedu, abyste se tady pak neztratili," rozešel se i s námi směrem dovnitř tohohle honosného sídla.
"Já to tady znám moc dobře, takže o to se neboj," odfrkl si Itachi. Celou dobu od chvíle, kdy mi sdělil, že strávíme několik týdnů u strýčka, je nějak mrzutý. Možná mu to nabouralo původní plány, kdo ví. Ale nechtěl mi to říct a pokaždé to zamluvil.
"O tebe se nebojím, ale pro Sasukeho by to mohl být problém," usmál se a měl jsem pocit, že ho poplácal po rameni, jelikož to udělal i mně.
"Já si ho pohlídám," opět nevrle odsekl Itachi. Co mu asi přelítlo přes nos?
"Někdo se nám asi špatně vyspal, což?" prohodil strýček Madara jen tak mimochodem a už nás vedl přes jeho obrovský dům a ukazoval nám, kde je co. Itachi se tvářil pořád víc nabroušeně a otráveně. Zchladl, až když nás Madara dovedl k pokojům, ve kterých už jsme měli kufry. Měli jsme pokoje hned vedle sebe. Bráška zalezl do svého a já taky. Byl obrovský, jak jinak. Měl i vlastní koupelnu. Postel byla velká jak moje a Itachiho dohromady, možná větší. To se bude spát… Možná, že by se sem mohl Itachi v noci proplížit a… Ne! Na co to myslím? Ještě nás tady někdo načapá a co potom?
Otevřel jsem svůj kufr, že si vyndám nějaké věci a půjdu si dát sprchu. Po té dlouhé cestě jsem byl celý zpocený. Když v tom se ozvalo klepání na dveře, a následně vstoupil do dveří můj starší bráška.
"Už jsi klidnej?" prohodil jsem k jeho nedávné náladě (snad nedávné).
"Jo, promiň. Nejsem ve své kůži," odůvodnil to jako už několikrát před tím. Já jen pokrčil rameny a opět se sehnul ke kufru a pokračoval ve vyndávání věcí.
"Co se chystáš dělat?" otázal se bratr, zatímco pořád stál u dveří.
"Jdu si dát sprchu," odpověděl jsem stroze a hledal čisté spodní prádlo.
"Dobrý nápad…" Itachi byl ve vteřině u mě a svíral moje boky, "můžu se přidat?" Pohladil mě po stehně, druhou rukou zajel do žlábku zad až nahoru k šíji.
"A co když…?" narovnal jsem se, že zmařím jeho plány (i když jsem po tom toužil stejně jako on). Toho však využil a dravě mě políbil. Na nic nečekal, otočil si mě čelem, přitáhl si mě ještě blíž za moje ctěné pozadí a plenil moje ústa, jako by to mělo být snad naposled.
"O to se nestarej…" prohodil jen a už mě kočíroval ke koupelně. Nemusel ani hledat, jak se zdá, už to tady dobře zná…
Cestou ze mě svlékl mikinu i tričko. Já ho napodobil, i když jsem měl víc práce s knoflíky jeho košile. Ale nakonec se mi to povedlo a košile sklouzla po jeho silných pažích, odkud jsem jí ještě musel pomoct, než skončila někde na zemi, stejně jako v té době už i moje kalhoty. Jeho letěly taky a hned nato i naše spodní prádlo. Itachi mě odtáhl do sprchy (která byla mimochodem taky obrovská!), po hmatu našel kohoutek a nechal na nás padat kapičky teplé vody. Při tom mě nepřestával líbat. Já měl pocit brnění na rtech. Jen občas jsme se od sebe odtrhli, když už byla nutnost kyslíku akutně naléhavá. Tep se zvýšil, srdce tlouklo jako o závod, hrudník se zvedal ve zběsilém tempu… A on mě pořád jenom líbal a hladil. Stáli jsme ve sprše - nazí, mokří, vzrušení - a jeho ruce stále bloudily jen po mých zádech, stehnech nebo pozadí. Nezdálo se, že by mě chtěl provokovat. Naléhavost jeho doteků i polibků byla větší, než co si pamatuju.
"Itachi…" zaskuhral jsem s potřebou dalšího fyzického kontaktu, odrážející se v tom jediném slůvku. Itachi pochopil, doufám. Ještě chvíli si hrál s mými rty, už s menší nenasytností a větší něhou. Pak ode mě poodstoupil, hned potom, co mě natlačil na zeď. Chladné obkládačky mi dodaly pocit, že ještě nejsem v nebi, že tohle je opravdu reálné. Hlavně když Itachi opustil moje ústa a vydal se na cestu napříč celým mým tělem, se zastávkou u mého citlivého ucha. Polibky směroval přes krk, hruď, až do zakázaných míst. Ruce šly bočními cestičkami přes boky, se zastávkou u mých bradavek, kde si s nimi trochu pohrály, zabočily směrem k mému pozadí a přes stehna a lýtka až dolů, kde hodily zpátečku, a střetly se i s jeho ústy u mého klína. Itachiho jazyk přejížděl po mých stehnech a já tak nedočkavě doufal, že se přesune na citlivější místa… Konečně nějaká odezva na mé frustrované kňučení. Prstem přejel po celé délce mého přirození, uchopil ho a několikrát stáhl předkožku, než pohladil naběhlý žalud. A pak přišel ten moment, kdy jsem měl chuť křičet z plných plic. Konečně ho vzal do úst a láskal ho jazykem. A já jen zarýval nehty do jeho ramen, nechtěl jsem mu tím ublížit, zajisté. Nechal mě se udělat, což nebyl jeho styl. Ale dnes byl celkově zvláštní. Čekal jsem, že si mě po tomhle vezme, ale ne, neudělal to. Vzal sprchový gel, který byl na poličce (už tu musel být, my ho nepřinesli!) a omyl celé mé tělo. Užíval jsem si každý jeho dotek a měl jsem pocit, že on dělá to samé. Pak z nás osprchoval veškerou pěnu a sprchu vypnul. Beze slova vyšel ze sprchového koutu a zamířil k vaně (jak jinak, také obrovské) a nechal ji napouštět vodou. Němě jsem sledoval, jak kontroluje teplotu vody, jak hledá pěnu do koupele a následně jak se obrovská vana plní bílou hustou směsí bublinek. Neptal jsem se, jen se nechal opět líbat, se stejnou naléhavostí jako předtím, a odtáhnout a usadit do vany. Itachi si sedl za mě, jak už to bylo zvykem. Já se ale převalil na bok, abych mohl utišit jeho touhu po nespočetných polibcích. Líbal mě, hladil, vískal ve vlasech… A možná, kdybych se do toho nepustil já a sám se neusadil na jeho klíně s jeho údem uvnitř mého těla, možná by snad tuhle část i vynechal. Mělo to své zvláštní kouzlo, které jsem ale nepochopil. Po iniciativě z mé strany se taky chytil. Ujal se vedení. Změnili jsme polohu, pak zase a pak ještě jednou… a možná i víckrát. A skončilo to tím, že jsme leželi ve vaně, mazlíc se, dokud pěna nezmizela a voda neochladla až natolik, že nás chladila na pořád rozpálené kůži.
Já si ale nemohl pomoct. Dnešek byl zvláštní, ještě víc než ty dny předtím… Ta chvilková temnota v jeho očích, kterou si ani nejsem jist, že jsem opravdu viděl. Ale nemyslím, že se mi to jen zdálo… Jeho oči opravdu potemněly…
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Smajli Smajli | Web | 31. března 2013 v 20:08 | Reagovat

Co říct =D Zatím se toho moc neděje, těším se, až to doopravdy začne, ty troublemakere =P

2 Tara Tara | Web | 2. dubna 2013 v 22:19 | Reagovat

KOnečně jsem se odholala a přečetla to jedním dechem :) krásná povídka :) stala se z ní moje nová závislost :D

3 nika-chan nika-chan | 9. dubna 2013 v 18:24 | Reagovat

Pekééé ale mám pocit že Itashi mal niečo s Madarom :)

4 Danyla Danyla | Web | 10. dubna 2013 v 22:25 | Reagovat

Krásna poviedka... Dúfam že čoskoro bude pokračko... Naozaj krása :)

5 Danyla Danyla | Web | 11. dubna 2013 v 15:05 | Reagovat

PS:Chcela by som byť SB. Tvoj blog sa mi zapáčil. Ozvy sa mi prosím na tom našom :) Arigato.

6 Danyla Danyla | Web | 12. dubna 2013 v 9:57 | Reagovat

Ok tak ja si ťa pridám... Naozaj sa mi zapáčil tvoj blog :)

7 Ivanitko Ivanitko | 16. dubna 2013 v 14:09 | Reagovat

To jsem zvědavá co z toho bude :-)

8 nyja nyja | 4. června 2013 v 22:37 | Reagovat

Wau, že jsem to já neobjevila dřív :D
Doufám, že si strejda uloví mladšího ze synovců, muhehe.

9 Lea Lea | 16. prosince 2013 v 20:18 | Reagovat

Prosíím  další diel. Je to úžasná poviedka. Píš dalej.

10 pamper pamper | Web | 17. června 2015 v 14:29 | Reagovat

np-додумались a do tohoto... ???

11 hillel hillel | Web | 15. ledna 2016 v 14:52 | Reagovat

rychlá online pujcka město albrechtice :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

TOPlist


TOPlist