Hledali jsme štěstí a našli jsme sebe - Kapitola 46

26. května 2012 v 7:21 | eSmy, Jenny |  Hledali jsme štěstí a našli jsme sebe

Kapitola 46



Cítím se už lépe, daleko lépe než kdy předtím, uběhl týden od chvíle, kdy tu naposledy byli kluci. Dnes byl den, kdy se máme všichni společně zase sejít. Jak krásně to zní. Sasuke již konečně začal mluvit srozumitelně, vyléčil se. Jak já jsem za ten jeho vrácený sametový hlas rád. Chyběl mi víc, než si vůbec dovedl představit.

Všechen strach ze mě vyprchal, na kluky jsem si stačil zvyknout. Zdá se, že nebude problém jít zpět mezi lidi a začít se s nimi opět bavit.

"No tak, Sasuke, pojď už!" naléhám. On neposlouchá, je jako šnek. Tak pomalý! Za to já jsem netrpělivý až-až.

Konečně se nějak vykopeme za doprovodu Sasukeho mamky ven, s tím, že se máme do desáté večer vrátit. Popřála nám, ať si dnešní den užijeme, jak nejlépe to půjde, jak hodná to žena…je jako mamka, kterou jsem nikdy neměl.

"Přijdeme pozdě." Zamumlám, když se nedočkávě blížím k městu, kde se s klukama máme sejít.

Už z povzdáli jsem je zahlédl, doběhl jsem k nim a přivítal se, jak to mám ve zvyku. Rád všechny objímám. No co? Nekoukejte na mě, mám to ve zvyku i v povaze.

Jen jedna nepatrná věc, která mi nemohla ujít. Neji je dnešní den nějaký skleslý. Jako by měl výčitky, možná divný pocit a strach. Díval se na mě tak lítostným pohledem…a já nedovedl pochopit…proč? *No jo, Jenny je svině, ale to eSmynka taky ;D*


*Já? Cooo?... Kdz? Kde?... Já být hodný vojín! *salutuje* !!!*

Naruto je šťastný. Je klid. Já konečně začal mluvit a… Vše se nějak dává do pořádku. Po Kabutovi ani stopy. Nevím, jestli se mám obávat, nebo za to být rád. Ale co, užívat, kým to jde. Snad už se nic nestane. Prosím! Nekazte mi tohle nikdo! Věřte, že já nikdy nezažil tak dokonalé chvíle, jako s Narutem. Víte co? Táta mu v mém pokoji udělal provizorní postel. Donesli jsme pohovku. Ne, že by na ní spal, ale myslet si to můžou, no ne? Nemůžu jim přece říct, že pořád spíme v jedné postely, i když se už Naruto nebojí. Mého otce i mámu už znáší skoro stejně dobře jako mě. Pana Hyuugu i kluky taky. Vše se na dobré obrací… A ta pohovka je celkem fajn. Víc prostoru na mazlení. Jo, jsem blázen! Já ho nepustím z pokoje skoro celý den! Když já mam takový syndrom majetniství. A já ho chci mít pořád u sebe! Když ho nedržím v náručí cítím se… tak nějak neúplně. Bože, co to se mnou ten kluk udělal??? *ehm… počkaj s tým ešte chvíěku! :D*



*Mě se nece xDDD Držím to v sobě tak dlouho xDDD to už se nedá sorry xDDD *devil smail* muhhahaha xDD*

"Jdu zjistit, v kolik nám jede autobus na zpátek." Houknu na kluky, když mi dojde, že tak pozdě rozhodně se Sasukem pěšky nepůjdeme.

"Půjdu s tebou!" Nabídne se okamžitě Neji, jako by mě chtěl něčím chránit, varovat… cokoliv, jen ať tam nejdu sám.

"Ne, dobrý, to zvládnu sám," pousměju se. Rozejdu se k zastávce a začnu vyhledávat vhodný autobus.

Neji nejistě pokukoval po černé dodávce zaparkované nedaleko. Měl strach, že se to stane, ale kdyby se nestalo, co by mělo, bylo by to až moc podezřelý. Měl chuť na mě zakřičet, jenže neudělal to… i když věděl…

Dodávka se rozjela plnou rychlostí, já si jí ani nevšímal. Stále jsem sledoval a hledal místní autobus, kterým se dostat nejblíže k Sasukeho domu.

"Naruto!" zaslechl jsem jen vyděšený Nejiho hlas *jo lezu ti do zelí Nejika, mě se to tam ale hodí, tak ticho! xDDD*

Jenom jsem vyděšeně vyjekl, když jsem pocítil, jak mě kdosi chytil zezadu kolem pasu a zatáhl do auta, zavřel dveře a hodil se mnou o zem. Vyděšeně jsem se koukal do jeho tváře. Zběsile jsem zakroutil hlavou. "N-ne, ne, ne…" šeptal jsem stále dokola. To snad ne?! Jen jeho ne!

Dodávka se zběsile rozjela pryč. Pocítil jsem, jak mě přirazil ke studené kovové stěně.

"Dlouho jsme se neviděli." V jeho očích se nebezpečně zablýsklo.


*Já mlčím, já už dostala infartk. Dopiš si to sama! XD….. No ok, tak nic. Sasana tam ešte potrebujeme XD*

Celý den byl supr. S klukama jsme se bavili, ale něco mi přišlo divné. Vím, že i Naruto si toho všiml. Neji… byl nějak divnej. Tichej je pořád, ale… teď mi to přišlo jiné. Nevím, to ej fuk. Hlavně, že se bavíme, ne? Ne!

Já jsem tkaový debil! Proč jsem nic nenamítal? Proč jsem, kurva, neřekl ať jdeme domů, když jsme mohli..

"Naruto!" křiknu zároveň s Nejim vyděšeně. Naruta sbalil kdosi do černé dodávky. A já ho viděl. Byl to…

"Ne! Naruto!" křičel jsem na plné hrdlo a rozběhl se za autem. Jakoby mi to mohlo pomoct. Vběhl jsem na silnici. A co, že mě může cokoliv kdykoliv přejet? Já vás seru! Naruto!!!! Ne!!!

"Naruto!!!" křičím a běžím. Ještě mi nedochází, že je to úplně zbytečné. To až, když mě kdosi chytne a donutí zastavit se.

"Sauske, přestaň, je pryč!" křičí na mě Gaara a pevně mě drží. Ví, že kdyby mě pustil, utíkám dál, i když je to už zbytečné. Černá kapota už nám dávno zmizela z dohledu. Svalím se uprostřed cesty na kolena.

"Naruto…" vzlyknu. A zase se všetko posralo!

"Proč? Kurva! Proč… Naruto…" ani envím, jak sjem se dostal na chodník. Už vůbec nevím, kdy se tady oběvil otec. Kdy se tady oběvila kopa lidí. Vím jen, že ten jediný, kterého jsem tady chtěl… Tady není…


Neji Hyuuga

Tohle se nemělo stát… Sakra! Naruto! Kurva! Za tohle se budu nesnášet do konce života. Proč jsem to dovolil? Co dovolill… Já mu k tomu pomohl! Já mu řekl, kde budem, já je zdržoval, aby zústali dýl… Kurva… Co jsem to provedl? Nechci ani vidět, co Narutovi provede. Kurva! *aneb eSmynka má úžasný slovník*

Když jsme Sasukeho dostali ze silnice, rychle jsem zavolal tátovi. To jediné, co mohu udělat. Když už jsem to takhle perfektně posral. Ale… Kurva! Ok, klid… Někdo tady musí být klydný, když už to není Sasuke. Kabuto si s ním pohraje… a… snad ho pak přestane bavit… Alespoň tak to zprvu říkal, že si chce jen pohrát. Bože… Až teď mi to všechno dochází…

"Naruto…" jsem na sebe naštvaný. Nevíte si představit ten pocit viny, který mě tíží…

"Kurva!" třísknu pěstí do zdi. Nikto nemůže pochopit proč, jen na mě smířeně koukají. Oni neví… že to já za tohle všechno můžu. A jsem si naprosto jistej, že kdyby to Sasuke věděl, zabijě mě na místě tak, jak stojím.

"Kurva…" zakleju si pro sebe. Takový debil! Jsem takový debil…



Chytil mě za vlasy. S pobavením se ušklíbl a spojil své rty s mými. Snažil jsem se bránit, ale nešlo to, jako vždy. Jako tenkrát.

"Ale, no tak, tohle jsme tu už jednou měli, to ti nepomůže." Jednoduše ze mě vysvlékl mikinu, společně s ní letělo na zem i mé triko. Křičel jsem, bál jsem se. Ty vzpomínky!

Srazil mě na zem, zalehl mě. Vše se událo tak rychle. ,,Ne!" Zaječel jsem, když mě chytil za zápěstí, které mi svázal drátem. Byl velmi hrubý, zarýval se mi do kůže. Křikl jsem. Ale k čemu mi to jen je? Vyzdvihl mě do sedu, otočil zády k sobě. Byl takový jako předtím, až na to, že teď měl šanci si to vychutnat.

"Ne! Prosím! Ne!" Třásl jsem se, brečel jsem, ale i přes to jsem cítil, jak mi rozepnul kalhoty. Jeho ruka začala bloudit po mém klíně. Ne, to nešlo, tak nepříjemný to pocit.

Ozývaly se tlumené vzlyky spojené se steny. Tak jsem se nesnášel, on však chtěl, abych dosáhl vrcholu. Pomalu mě dráždil, mučivě a pomalu.

Dodávka zastavila, když se otevřely dveře, stál v nich muž, kterého jsem nepoznával. ,,Jsem rád, že jsem ti pomohl najít tvojí ztracenou hračku." Uchechtl se a vlezl za námi do auta, které následně zavřel.

"Co říkáš, že je roztomilý?" Uchechtl se, kdy se přisál na můj krk svými rty.

"Děsně." Projel konečky prstů po mé hrudi.

Kabuto se ušklíbl.

"Vezmeme si ho oba?" Nabídl. Já jen splašeně mohl vnímat a snášet jejich drastické zacházení. Kabuto do mě ihned vnikl. Bolelo to, brečel jsem, křičel jsem, ale nikdo mě neslyšel. Druhý muž mi dal do úst svůj úd. Chytil mě za vlasy a v určeném tempu, které si vyžadoval, začal pohybovat mou hlavou.

Nezbývalo, než to snášet.

Když se vystřídali a trápili mě ještě alespoň pětkrát, Kabuto mě zatáhl do chaty, zdá se, že byla jeho. V tu chvíli jsem byl vysílený a moc jsem nevnímal. Takové zacházení….

Ani jsem nepostřehl, kdy jsem skončil připoutaný na posteli s izolepou přes pusu.





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hagumi-chan Uchiha Hagumi-chan Uchiha | Web | 26. května 2012 v 15:15 | Reagovat

Neji.. je svině, ale má štěstí, že toho aspoň lituje... Sasuke.. uzdraví se a opět si chce vykřičet hlasivky *XD*... Kabuto.. no coment to je svině největší... A ten zatím cizinec... kya zabít ho.. a Kabuta s ním! ...
Nom moc se těším na pokračování! Je to velmi zajímavé * kukukuku * ^u^

2 Tara Tara | Web | 28. května 2012 v 18:11 | Reagovat

Achjo achjo Narutooo tohle si nezaslouží.. šup ať už  má konečně štěstí až dokonce :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

TOPlist


TOPlist