Hledali jsme štěstí a našli jsme sebe - Kapitola 43

15. května 2012 v 7:16 | eSmy, Jenny |  Hledali jsme štěstí a našli jsme sebe

Kapitola 43



*He? Naruták mi nebude seme! Ani náhodou! Seme je jen a jen Sasuke a na tom trvám! Nikdo mi neošuká mého Sasíčka (kromě Ityho, ale to v jiné povídce! :D) Jako! Naruta bude bolet prdel za tohle!*

"Na to zapomeň," zachraptím. Sice mě bolí v krku, ale čert to ber! Přitáhnu si ho blíž. Nechám ho, aby si na mě opět sedl. Provokativně si ho chytnu za pozadí a přisunu blíž. Kašlu na to, co se může stát! Já tě chci! Obkroužím tvůj otvůrek na znak toho, co chci udělat. Bojíš se? Ne? To je dobře. Nehraju si dlouho voda už vystydla a já jsem nemocný! Po chvíli tě odsunu a vstanu. Vylezu z vany a hodím na sebe ručník. Všechny věci naházím do koše na prádlo. I ty tvoje. Tobě taky hodím ručník, jen menší. Nechám vypouštet vanu a sám se rychle odeberu do pokoje. Brrr… na té chodbě je ale zima! Alespoň, že v pokoji mám příjemně teploučko. Ty zaostáváš, asi doděláváš pořádek v koupelně. Nevím… Já mám alespoň možnost se trochu připravit. Jako, já to myslel vážně! Já tě chci! Z tajné skrýše v mé šatní skříni vyndám menší krabičku. Otevřu ji a vezmu si, co potřebuju. Tajné zásoby! Nechtějte vědět, čeho… *Vám to doplo, že jo? :D* Věci položím na noční stolík a zhasnu světlo. Naruto už stihl přijít. Taky jen v ručníku. Já ho připlácnu ke dveřím, které zamknu. Hladově ho políbím a naviguju k postely, na kterou ho shodím. Zalehnu jeho tělo svým. Opět se přisaju na jeho rty. Při tom šmátrám rukama pod ručníkem. Za chvíli už, jako by ho ani neměl. Jen na něm leží, už nic nezakrývá. Já se nadzvednu a kouknu na něj. Tak dokonalý! Řekněte, dá se tohleto nechtít? Hypnotizovaně přejdu rukou přes jeho hruď. Od středu nahoru, pak dolů, dolů a ještě níž. Jeho klínu se vyhnu a zabloudím na jeho pozadí. Sehnu se níž. Konečně věnuju pozornost i jeho chloubě. Olíznu špičku, vezmu ho do ruky. Druhou si pohrávám s jeho varlaty. Už mi to nepřijde tak divné jako na začátku. Sám sis dal ruku přes pusu. Děkuju…


Zdá se, že Sasuke už je celkem zdravý, že se odhodlal udělat zrovna tohle. Nečekal jsem, že by toho byl schopen, nevydržím to, když chci zasténat, zakryju si pusu rukou. Jen vydávám tlumené zvuky.

"Sasuke," šeptnu udýchaně, když po celkem dlouhé době mučení vyvrcholím.

Překvapeně, za to ale tiše, vyjeknu, když mi bez jakéhokoliv varování roztáhne nohy.

"Mňau." Nakloním hlavu do boku ve znamení, že už nic nechápu.

Zdá se, že to chceš zkusit, jsi si tím jistý, že to vydržím? Ty tu bolest neznáš! Ale nechám tě… udělám ti radost.

Pomalu do mě dostaneš jeden prst, nedostaneš ho ani přes první článek a hned se začnu zmítat bolestí.

"To bolí," vzlyknu šeptajícím hlasem. Asi jsi to chtěl jen zkusit. Nevyšlo ti to… hned prst ze mě vyndáš, přemýšlivě se na mě zadíváš, uklidní mě až věc, kterou po chvíli držíš v ruce. Je to to, co si myslím?

"Prosím, dávej pozor." Upozorním ho. Jsem nejistý, ale i tak… já to chci! S ním cokoliv… a ano, právě teď chci, aby to udělal… aby dokončil co začal.


Já jsem už úplný debil? Jako, rychle šáhnu po tom, co jsem si připravil. Otevřu tubičku s lubrikačním gelem a hodnou dávku si vytlačím na prsty. Rozmažu ti ji kolem otvůrku. Až teď se kopusím do tebe dostat jedním prstem. Hned to jde o dost líp, co? Zatím tě to nebolí, nic neříkáš, neskučíš… prostě nic. Začnu prstem pohybovat. Jde to lehce. Po chvíli jen tak, z ničeho nic zalapáš po dechu.

"Ještě," vydáš ze sebe a hned si zakryješ pusu. Já zopakuju ten pohyb v tobě a nestačím se divit. A jó! Už vím! Prst z tebe vyndám. Opět si na ruku vytlačím mazlavou tekutinu a k tvému otvoru přiložím dva prsty. Pomalu začnu vnikat dovnitř. Nezdá se, že by tě to bolelo. Opět nimi kroutím, a s tebou to dělá přesně to samé. Pak přidám třetí prst, to už je to trochu horší, ale pořád se nezdá, že by to bylo nesnesitelné. Ještě hodnou chvíli tě připravuju, nesmím nic zanedbat. Pak z tebe prsty vytáhnu. Odbalím druhý předmět, co jsem si přichystal. Nasadím si ochranu a opět si vytlačím gel na ruku. Potřu s ním svou erekci. *Jako, eSmy provozuje jenom bezpečný sex :D Deti, na tohle se používá kondom! Nenatahujte si ho na hlavu, prosím!* Kouknu na tebe. Jsem si jistý? Bojím se, že ti ublížím… Že to bude bolet… A jako že určitě bude. Roztáhnu ti nohy a svou chloubu přitisknu ke vstupu do tvého těla. Můžu? *Může? Jenny, já čekám na tvou odpověď! :D*


Prvně jsem si myslel, že to bude bolet, opět jsem se spletl. Ten pocit z toho všeho… to jednoduše nešlo. Chtěl jsem ten pocit cítit každou chvíli. Chtěl jsem ho… chtěl jsem Sasukeho už konečně cítit… v sobě…

Legrační co? Celkem rychle jsem se vzpamatoval, kdyby jen existoval on… jen on a já… nikdo jiný… vím, že až zase vyjdu ven, může mě cokoliv vyděsit, stále jsou mé rány částečně čerstvé… i když je teď nevnímám, může se stát, že přece jen je něco opět vyvolá napovrch.

Je to zvláštní… chci víc… Sasuke, chci víc!

Zastavíš se, čekáš… vím na co čekáš, vidím ti to ve tváři.

"Prosím!" vydechnu, "Sasuke, prosím," kouknu mu do očí.

"O co prosíš?" pohladí mě po vlasech. *Haha! Lezu ti do toho!! xDD*

"No tak, prosím! Už to ukonči…" vzdychnu.


Mám svolení… Ale, opravdu to chci udělat? Dobře, jasně že chci!

Pomalu zatlačím a začnu do něj pronikat. Jde to celkem lehce. Rozhodně líp, než poprvé. Dlaní si zakrýváš ústa, oči pevně semknuté, prsty druhé ruky zabořené bo povlečení postele. Vniknu do tebe až po kořen. Pak ustanu v pohybu. Po tvářích ti steče několik slaných slz. Políbím tě na čelo. Na chvíli odsunu tvou ruku, abych tě mohl políbit. Jemně, nežně, spíš si jen hraju s tvými rty, jakoby byly z cukru. Nehýbám se, i když ta úzkost je mučivá. Opravdu! Teď je to snad ještě nesnesitelnější, než poprvé! Ale čekám, ovládám se. Až když sám řekneš, že můžu… *Jenny, já tě jdu týrat! Já chci, aby ses taky zapojila! Ha!*


Jen co mu pokývnu, že může, pocítím mírnou bolest. Ta se však po malém okamžiku zvětšuje a zvětšuje. Snažím se to nedávat nijak zvlášť najevo. Neubližuje mi, nechci, aby si to myslel. Bolest však dělá své, steče mi pár slz po tvářích. Cítím jeho hřejivé polibky. Uklidňuje mě jimi, nutí mě uvolnit se.

Nakonec se zklidním a uvolním, teda snažím se.

"Pokračuj, prosím, já, já to zvládnu," vydám ze sebe křečovitě. Na jednu stranu po tom toužím, na druhou stranu to moc bolí, ale ta bolest ustane, já to vím, tak sakra, Sasuke, prosím.

On však odmítá, mám pocit zbláznění.

"Prosím." Vydám ze sebe, když se pod tím pocitem, který mě svírá, musím lehce pohnout.


Pohne se proti mně. Tomu už nejde odolat. Nepatrně se v něm pohnu. A zase… zase… ešte jednou. Pomalu, jemně, nežně. Dal sis ruku přes pusu. Já se taky snažím krotit své hlasové projevy. Že by to bylo zvlášť lehké, to rozhodně ne. Ta úzkost… to tělo pode mnou… Nejde, to prostě nejde odolat! Skloním se níž. Zabořím hlavu do jeho ramene. Přisaju se try na jeho krk, jen abych se krotil. Stále se držím, krotím. Ke konci to však už nejde. Posledních pár přírazů je prudčích, drsnějších. Ale pak… pak se konečně udělám. Jak blažený to pocit. Jen kdybych mohl sténat, ale… nemůžu! Po chvíli z tebe vyklouznu a svalím se vedle. Jsem unavený… a to hodně. Ještě pořád jsem nemocný! A to toho musím ještě tolik udělat… Uklidit po sobě, jít ke koši, pak ke skříni, vyndat oblečení, obléct se… to je příliš práce! Mě se nechce! Já chci spát! *Jenny? Pomůžeš mu? Jestli teda můžeš :D*


*No jistě, uke s natrhnutým zadkem všecko udělá ;D*

Bolí to, tiše zakňučím, štěstí, že to neslyšel ani neviděl. Já věděl, že to přestane, brzy. Jen škoda, že si to nemůžem užít tak jako poprvé, nevadí, budeme mít ještě dost času, ne?

Konečně cítím, jak ze mě vyklouzne. Zběsile ještě stále dýchám, kouknu na něj. Jo je tuhej, jak to poleno před barákem. Pousměju se.

"Miluji tě," zapředu, když se nadzvednu na lokty a jemně ho líbnu na rty.

"Počkej, přinesu oblečení, ale tohle tvoje etento si vyhoď sám." Zaúkoluju ho s tím, že mu přinesu koš k posteli. *Ano, Naruto má na to vlastní slovník!*


*Má Sasuke dělat blbýho? … Tak ne no… Ok, já si to vyhodím sama! XD Bóže, to je řečí!*

Zlatíčko moje! Donese mi oblečení i koš. Uklidím po… nás, tak jo! Po sobě. Pomůže mi obléct se. Dokonce mi i zaváže šátek kolem krku. Odnese ručníky. Chvíli se zdrží. Já se zatím pohodlně usadím na postel. Čekám na něj. A přemýšlím… Opět mi to řekl. Ty dvě slovíčka. Jak úžasný pocit to přivolalo. Bude to stejné, když to jednou řeknu já? Nebo se mu nebude chtít na to čekat? Já opravdu nevím, jak dlouho mi to bude trvat, než se k tomu dokopu. Než si to sám všechno urovnám a přiznám. Než konečně přijdu na to, co mě tíží… chci na to přijít? Chci to opravdu vědět?

Bouchnou dveře. Jsi zpět. Přejdeš ke mně. Rovnou si lehneš na bok. Chápu…

Pohladím tě po tváři, ve vlasech, přejdu přes tvoje rty… chci!

"Řekneš mi… mi to… ještě?" dostanu ze sebe přiškrceně. Zamrkáš. Jo, co asi chci slyšet, že? Neříkej, že ti to nedošlo! Prosím… řekni mi to… Chci to slyšet. Já vím, jsem sobecký, ale… když já bych to chtěl slyšet znova. Prosím, Naruto… ještě mi to jednou řekni, i dvakrát! I milionkrát! *Víš, co chce slyšet??? :D*


Alespoň, že problém s převlekáním už máme za sebou, pomohl jsem do oblečení i Sasukemu, až pak začnu reagovat na jeho slova. Pousměju se.

"Miluji, miluji, miluji." Spojím své rty s jeho.

"Miluji tě," šeptnu mezi polibky tiše. Slyšel mě? Jestli ne, tak má smůlu.

Když se odtáhnu, zadívám se mu do očí.

"Jak se cítíš?" zeptám se. Síla se mu vrátila, to vím moc dobře, jestli řekne, že slabě asi ho zabiju po Narutovsku! *A to bude moc bolet, vykopnuté koule nechce doufám mít, že ne? xDDDDDDD - Jenny neodolala xD*

Začne cosi ťukat do mobilu, posadím se na postel vedle něho, jo to bude ještě na dlouho.

"Podle tvé aktivity bych řekl, že se to lepší, zkusím hádat, jediné, co ti dělá potíže je už jen tvůj protestující hlas, že ano?" zahihňám se.


Klikám a klikám a už mě to nebaví. Naruto tys na to kápl! Co jiného by mi asi ještě mohlo vadit? Kromě hlasu a taky toho, že nemůžem mít ani na chvíli klid. Ty nevíš, co se v té nemocnici stalo. Já ano. I to, co to ve mně způsobilo. Ty pocity. TEN pocit! Tak povědomý… Ty to nechápeš, nemůžeš chápat… A možná vlastně nechápu ani já.

Přikývnu a přivinu si tě do náruče. Pojďme už spát, tohle byl dlouhý den, noc a i všechno ostatní. A den ode dne to bude jen a jen horší. Začínám mít strach. A ne jen o tebe. Začínám mít strach, jak tohle půjde dál. Dobře si uvědomuju, že takhle to nepůjde věčne. Nemůžeš tady zůstat jen tak, vlastně… co vlastně můžeš? Co můžem my? Bože… to je otázek! Já už chci spát. A jen a jen po tvém boku!

Líbnu tě na čelo. A ještě jednou. Přitáhnu si tě blíž a pohodlně se uvelebím. Sladný spánek.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Christine Christine | Web | 15. května 2012 v 7:49 | Reagovat

uke s natrhnutým zadkem všecko udělá :D :D Kondomy na hlavu jsou taky hustý :D Dobrá kapitola, taková romantická ^^

2 Hagumi-chan Uchiha Hagumi-chan Uchiha | Web | 15. května 2012 v 19:39 | Reagovat

Opět yaoi díl!! ^^ Super! ^^

3 Tara Tara | Web | 17. května 2012 v 17:48 | Reagovat

Chi dobrá kapča :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

TOPlist


TOPlist