Hledali jsme štěstí a našli jsme sebe - Kapitola 4

31. prosince 2011 v 8:00 | eSmy, Jenny |  Hledali jsme štěstí a našli jsme sebe
Tak a je to tu. Zase po týždni je tu ďalšia kapitola. A od teraz bude pribúdať každú sobotu a utorok. Máte šťastie, mala len každú sobotu, ale nejak sme sa dohodli s Jenny, že to bdue takto. Hm, a viete to? Dnes je posledný deň tohto roka! :D To je divné, mne to ani tak nepríde XD Už je koniec tohto roka XD Koľko sa toho stihlo stať... Ale posledných pár týždňov a mesiacov bolo naj. Lebo vďaka Lulí som spoznala kopu super báb :) Ale to sa budem vyjadrovať inokedy XD

Kapitola 4






"Nevím, jestli je to dobrý nápad," nervózně prošlapuju před mým domem, no, on se snad zcvokl! Možná to ale nebude tak zlé, jak si myslím.

"No tak dobře," povzdechnu si, vzdávám to, s ním se hádat… to nemá cenu! Odemknu dveře.

"Jsem doma!" zavolám na celý dům celkem vyděšeně. No spíše s výčitky.

"Kde jsi byl?!" vystartuje z kuchyně, právě dělal jídlo… jak jinak.

"Jen co jsem se vrátil domů, našel jsem ve tvém pokoji tvojí tašku, kde jsi byl, když ne ve škole?!" křikl. Něco je jinak, že by Sasukeho přítomnost? Chová se jako tenkrát, zase můj táta, kterého jsem znal.

"Promiň, nechtěl jsem, ale musel…" šeptnu zničeně.

Povzdechl si.

"Nejraději bych ti jednu-" napřáhl se s vařečkou, ale zastavil se. Jen vyhrožoval.

"Máš zarachá! Nebudu si ničit nervy!" Odfrkl si a přešel zpět k vaření.

"Tati?" Přejdu k němu jeden krok.

"Co zase?" švihne po mě pohledem.

"Může tu zůstat do půl deváté?" ohlédnu se na Sasukeho.

"Je to můj spolužák.." Jen co vidím jeho výraz v očích, ne opravdu si to myslí, že já a Sasuke?! "..na doučování." Dodám. Nakonec schválí. Jsem rád. Kdyby odešel, dopadlo by to asi hrozně.


Vynutím si, že půjdu s ním. Nakonec svolí. Osobně mám pocit. Že kdyby byl ve své kůži, nikdy ho neukecám. Teď byl ale vystrašený jako malé dítě. Bál se svého otce, cítil jsem mu to z hlasu. A bylo to vidět i na těch jeho modrých kukadlech. He? Já blázním, vidte? To je jendo. Prostě jsme vešli dovnitř. Jeho otec se vyřítil z hrmotem, zřejmě z kuchyně. Držel v ruce vařečku. Už už se napřahoval, že mu jednu ubalí, neudělal to. Proč mám dojem, že je to jen kvůli mě? Nechal ho být. Naruto ještě vyprosil, abych u nich mohl zůstat. Na doučování… Já, že potřebuju doučovat? No díki moc. Jeho otec mu ale moc nevěřil, tak jsem se rozhodl něco říct.

"No, víte potřebuju doučování. A váš syn je jeden z nejchytřejších ve třídě. Tak jsem ho pořádal o pomoc. Jsem na učení tak trochu pako…" proč ze sebe neudělat idiota, že? Ať si myslí, že jsem neškodný. Což ani zdaleka! Cosi si ještě zabrblal, ale nakonec povolil a vrátil se k vaření. Viděl jsem na Narutovi, jak se mu ulevilo. Zdálo se, že dokud tu budu, nic mu neudělá. Ale co bude potom? Až odejdu? Co mu udělá?


"Pojď za mnou," šeptnu Sasukeho směrem. Vedu ho po schodech do pokoje. Až když vejde, zavřu. "Promiň, snad ti to nevadí," narážím na tu věc, že tu musí se mnou trčet. Svalím se na postel.

"Víš, jak jsem říkal, že si za tu modřinu můžu sám?" kouknu na něj, přikývne.

"A jak jsem řekl, že na tom má i otec vinu?" zase přikývl. Musím mu zalhat, ale chytře zalhat, nesmí na to nikdy přijít, pokud na to přijde, kdo ví, kde skončím.

"Proč se mi zdá, že jsi to pochopil úplně špatně?" povzdechnu si a ukážu na volné místo, ať se také posadí, přece tu nebude stát jako sloup.

"Nějak jsme se srazili, bylo to včera, k večeru, on mi nechtěně podrazil nohy a já spadl a uhodil se. Jak jsem říkal, Naruto je šikovnej…" pousměju se. Jsem fakt jako vyměněný! Ani jsem se nezeptal a lehl jsem si mu do kolen! Chápete mě? Já sebe vůbec!

"Nevadí?" šeptnu.

"Jsem celkem unavený," hodím na svou obhajobu.


Co se tomu klukovi stalo? Najednou je klidný jako beránek. A ještě přítulnej? Je to ten stejnej kluk, co se v parku odtahoval od mé ruky? Je to opravdu on, kdo mi teď leží na kolenou a klidně vydechuje? A ta jeho výhovorka, že se s otcem srazil? Jako, smysl by to dávalo, ale… Možná jsem pako na učení, jo já to myslel tak trochu vážně, ale tak zpomalený vážně nejsem. Jsem chytřejší, než si myslí. Nebudu to řešit, nechci… Ne teď, ale stejně mu nevěřím. *Jenny, tohle ti nevyjde!* Kdyby to bylo tak, jak řekl, tak co potom ten děs v jeho očích, třes a stres? Možná si myslíš, že si dobrý lhář a kdokoliv by ti to asi sežral. Ale já ne, promiň… Já se ve všem rád vrtám, to nevíš? Ne, neviš, pochopitelně. Ale dobře, začnem znovu, jak si chtěl. Ale tím na mě padá jistá tíha. Jako svého… ehm, jak tě nazvat? Asi, jako svého kamaráda, na tebe musím dávat pozor a taky, že dám!


*Doufám, že víš, že jestli se v tom budeš vrtat, tak Naruta zabiješ O_o Jenny ti bude věřit, snad víš, co děláš*

"Proč nic neříkáš?" promluvím tiše.

"Nemám co." * Jenny a Sasuke? O_o Epf … Sorry jen jedna věta XDD *

Nadzvednu se a můj pohled se setká s jeho.

"Tak nic neříkej," pousměju se a hravě ho svalím na postel.

"Rád provokuju druhé," uchechtnu se. Ani neví, že mi dává sílu, životní sílu.

"Nepustím tě!" vypláznu na něj jazyk. Určitě mě nepřepere, ale…no dobře…zdá se, že si chce hrát…proč jsem slabší než on? Po chvíli se překutálí a já ležím… pod ním? Nejraději bych na něj vyjel, ať sleze, samozřejmě ze srandy. Ale to by mohlo znamenat, že by tu vešel táta a viděl to a tentokrát by to vypadalo vážně blbě…


*Miláčku, já nevím co dělám. A Narutíka mi nech, já se ho nevzdám! :P Moje!*

Já mu nemám co říct. Teď už ne. Co bych taky říkal? Sám jsem zmatený, tak mě nechte! Nedivte se mi, včera to byl jen jeden skrček, co mi lezl krkem a chtěl jsem ho ošukat. A teď? Teď nechci? Ne! Ale když mě svalí do postele a zasedne mě, jen z legrace jistě, mám chuť ho… To teda ne! Já ti ukážu kamaráde. Překulím se nad něj a už nemá šanci. Ha, jsem silnější než on! Moje výhoda. I když, fyzicky jsem silnější, rozhodně se neumím ovládat tak, jako on. A zdá se, že teď na to doplatíme oba dva…

"Já nepustím tebe…" zašeptám mu na oplátku. Hrá naštvaného. Jen hraje! Ale, co bude až udělám to, na co se chystám? Pomalu se přibližuju k jeho tváři. Ono to nejde! Já se neumím ovládat. U něj ne! Otřu se o jeho rty, ztuhne. Jemně ho políbím a pak se radšji odtáhnu. *Byla to jen pusa. Malá pusinka! To se nepočítá do yaoi!* Vidím v jeho očích děs. To jsem to opravdu tak přehnal? Jeho oči jsou zahmlené hrůzou. Co jsem to sakra provedl? Krucinál… A já ho chtěl přesvědčit, aby se mě nebál. A to jsem na něj chtěl dát pozor? To jistě Sasuke, chránit, před sebou… *Yaoistky, buďte zticha! Já nemůžu! Fakt ne! jedine jestli... Jenny?*


*Na to zapomeň! Já už nejsem yaoiista! xD *

Když mě políbí, vzpomínky… vrací se ve vlnách, ale to přece, tohle přece je jiné. Bylo to něžné, nenucené… a… příjemné. Zahřálo to u srdce.

"Sasuke…já…" šeptnu, když se odtáhne, zakňučím. Tohle jsem nechtěl, nebo možná chtěl, ale myslím, že... přitáhnu ho k sobě a tentokrát ho políbím já.

"P-Promiň, promiň…" začnu se omlouvat, když ho z dlouhého polibku pustím. * Zdá se, že můj takzvaný "antiyaoizmus" právě vypršel -_- Vidíš co se mnou děláš! Snad jsi spokojená! *


*Jo, spokojená! Ani nevíš jak! Ale nebój, do yaoi tě nutit nebudu. Ledaže… ho napíšu sama :D To bys mi dovolila?*

Strach zmizí stejně rychle, jako přišel. A on… On mě políbil! Sám! Prostě si mě přitáhl blíž a políbil! Já… já tomu nemůžu uvěžit. On to fakt udělal. Bože, to je pako… Ještě se za to bude omlouvat. Už vím, on trpí syndromem, že všechno je jeho vina a i když není, stejně se musí omlouvat. Jo, tak to bude! Kde je ta Nobelovka? Já za tohle chci tu Nobelovku! A to hned!

"Mě, se už neomlouvej…" pohladím ho po tváři, nežně… jemně… Kde se ve mně tohle bere? Jak by mu každá holka, co jsem měl, záiděla. Já na žádnou nebyl takhle něžný. Teda, na jednu… Mou první, ale to už je dávno… To fakt musel přijít kluk, abych se to opět naučil? Asi, ale stejně… Nic se nemění, stále jsem stejný Sasuke Uchicha se srdcem z kamene! Nebo… Ale jo! Říkejte si co chcete! Teď jsem na něj takový jen z toho důvodu, že ho nechci vyděsit. Když bude zase ve své kůži, budu stejný, jako vždycky… *Jo Sasánku? Seš si jistý? Muahahahaha…*


*Nic nebudeeeeee!*

Obejmu ho kolem pasu.

"Jak…" povzdechnu si, "jak k tomu jen došlo?" Nechápu sám sebe. Kouknu mu do očí. Ta atmosféra kolem nás, to napětí, on čeká, že něco řeknu, cítím to. Pousměju se, nemůžu odolat. Odkašlu si.

"A pak, že pán není na chlapečky," rýpnu si, když do něj trknu prstem s tichým smíchem, šťastným smíchem.


*Jennýýý!!! Uvědomuješ si, že já si to stejně udělám po svým?! Kolikrát mě zastavíš, tolikrát já začnu znova! Já to napíšu sama, stačí, když Narutík řekne ano. To mi stačí, Já udělám všechnu práci! Teda, Sasánek… :D*

Rejpal jeden malej. Nedá si pokoj. Ten vážně rád provokuje. S hraně naštvaným pohledem na něj kouknu.

"Taky že nejsem," řeknu. Jen se mi to zdá, nebo je zklamaný?

"Nejsem na chlapečky, jenom na tebe. Ale neříkal si ty, že jsi na holky?" taky si rýpnu. Když může on, tak já musím!


*Ty ses ještě nepoučila? Se mnou se hádat, to je nemožné! Nevyhraješ! Mám víc zkušeností, jsem starší :P - ale ne zkušenější, to je fakt xDDDDD *

"Já jen říkal, že jsem nikdy nikoho neměl," opravím ho.

"Zdá se, že něco ve mně už nechce být samo…" kouknu na něj.

"Chci..chci být…s…tebou…" šeptnu tiše.

"Já…už nechci být sám, chci vědět jak chutná láska, vždy jsem o ní jen četl, bál jsem se…" zrudnu. Tak trapná situace, tohle mě přivede do hrobu. *Divně se usmívá…ne, Naruto, autorka si Ježíškovy napíše o rakev jako první! xD *


*Prosíím. Ty si tam velikým napíšeš: CENZURA!!!! A já si to pak napíšu do dodatkového dílečku Prosííím!!!! Já to po tobě nechci, abys to psala. A ani abys to zveřejňovala, jen abys tam napsala to jedno slovíčkooo!!!!*

On chce, chce být se mnou? Když, já nevím… On chce, on potřebuje lásku. Jsem opravdu já ten, co je schopný mu ji dát? Vždyť já snad nikdy ani nebyl zamilovaný. Já, nedokážu mu to říct… že asi nejsem ten pravý, ale… Ale měl bych. Já mu nechci ublížit… i když, počkat! Já jsem teď řekl, že mu nechci ublížit? A, mě je ho líto, a něco ve mně… Neříkejte mi že to je… sakra, teď se ozve jo? A když jsem odkopnul ji-moji první, protože jsem ji nemiloval a tím se začala moje cesta děvkaře, to bylo zticha! Moje srdce si dělá co chce. Nechcete ho někdo. Já vám ho klidně prodám! Nebo, vyměním za žvýkačku. Jen se hlaste, já ho nechcíí!!! Nebo jo? Kouknu se na Naruta. Netihnu ani nic říct. Oba uslyšíme kroky, které se přibližují. Leknutím od sebe odskočíme, každý na druhou stranou postele.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Christine Christine | Web | 31. prosince 2011 v 10:21 | Reagovat

Já Sasukeho srdce na chvíli beru, dělá si co chce, super. Nemusím se pořád řídit rozumem.. *to zní neuvěřitelně, já vím* :D holky krásnej díleček, já bych to četla pořád dokola ^^ Super, už chci další ^^

2 Smajli Smajli | Web | 31. prosince 2011 v 12:31 | Reagovat

To se nám to pěkně rozvíjí, mhmmm!! ^_^ Už aby bylo úterý =D

3 Natsumi Natsumi | Web | 31. prosince 2011 v 13:49 | Reagovat

som zvedavá čo bude ďalej! :D neviem sa dočkať...ale chudáčik Naruto...má to s otcom ťažké :/

4 Neri Dupre Cavallone ^^ Neri Dupre Cavallone ^^ | E-mail | Web | 31. prosince 2011 v 16:18 | Reagovat

Šťastný Nový rok, hodně štěstí a úspěchů v něm :D

5 Natsumi Natsumi | Web | 31. prosince 2011 v 18:58 | Reagovat

pozerám na tvojom blogu a zisťujem na teba kontakt a tam, že si ho mám vypýtať keď chcem :D tak si ho teda pýtam :-) mohla by si mi prosím ťa dať tvoj fb? ;-) ak chceš samozrejme :D

6 Mianako-san Mianako-san | Web | 2. ledna 2012 v 21:41 | Reagovat

Anooo, krásná kapča..=) Už se těším na další, a pokud nevadí, nechceš být SB?xD

Jinak k tomu Layoutu, předme mokrát děkuju..=) A ještě jendou ten můj skype je - Mií-chan
=)))) :-D

7 error-k-pop error-k-pop | Web | 4. ledna 2012 v 12:12 | Reagovat

eh... co to? já chci yaoi!!!! kde je??? O_O  O_O a běda taťuldovi, jestli bude mít něco proti... zlomím mu nohu... ne, už to mám... kopnu ho pod koleno !!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

TOPlist


TOPlist