Hledali jsme štěstí a našli jsme sebe - Kapitola 3

24. prosince 2011 v 9:00 | eSmy, Jenny |  Hledali jsme štěstí a našli jsme sebe
Tak aaa? Je tu Štedrý deň! Tešíte sa? Ono sú dnes Vianocééé! Tešíte sa na darčeky? Ja len na jeden. Lulí! Ty vieš na ktorý! :D A ty si dúfam ten môj otvoríš vážne až pod stromčekom :D Júúúú. ja sa tak teším. Netuším na čo, keďže u nás doma je to zase frmol, ale to je ejdno. Vraciam sa do detských čias. A možno len chcem vidieť svoj darčeek! Jeden jediný, viac ich aj tk asi nedostanem XD Možno tak ten, čo som si sama kúpila. A ty dostávate na Vianoce darček v podobe ďalšej kapitoly :D Tešte sa na ňu! :D

Kapitola 3






Jít domů, zůstat venku, nebo přece jen se přemoct? Co když doma nebude? Možná ne, možná jo, můžu se zamknout v pokoji, ale to by zřejmě ječel. Povzdechnu si, po chvíli cvakne zámek domku. Uf, není doma, je venku, nebo v práci, nebo…to je fuk, ať si tam zůstane. Vyjdu schody do druhého patra, kde se nachází můj pokoj, rychle do něj zapadnu a snažím se vymyslet, co mám udělat. V tom se ozve otevření dveří. ,,Sakra!" Zakleju a schovám se pod postel. Dříve než si vzpomenu, že na posteli leží moje taška, se otevřely dveře do mého pokoje.


Něco mi říká, že bych ho měl jít hledat. Nevím proč. Co je to sakra za divný pocit? Proč mě ten jeho zkleslý pohled pronésleduje, stejně jako doteď ten vydešený. Co se mi snaží říct tím, že se mi bude promítat stále dokola? Co mám v tom pohledu najít. Byl prostě zkleslý, vyšerpaný… Jakoby, se vzdával. Ale před čím? A proč byl na mě sakra tak milý? A pak ta změna? Dobře, tohle už nevydržím! O další přestávce si vemu batoh a klidným krokem frajírka odkráčím pryč. Odůvodním to tím, že se mi tady nechce být a že si potřebuju zapálit. Kouřím? Ne, ale to nikdo neví. Ode mě se dá čekat ledacos, takže tomu nikdo nevěnoval pozornost. Jediné štěstí co? Vyšel sem ze školy, ale netušim, kam bych měl jít. Kam asi šel? K doktorovi? Domů? Ven? Já nevím. A i kdyby, nemám ani tušení kde bydlí…


Jsem potichu, nemůžu se ozvat, nedopadlo by to dobře. No jak pro koho, že?

"Naruto?" zeptá se do prázdného pokoje překvapivým hlasem. Ani neceknu, nesmím.

,,Fajn, takže to vypadá, že ten sičák nešel do školy, to si s tebou ještě vyřídím…" mluví sám k sobě. Práskne dveřmi a já vylezu, co nejtišeji, ze svého úkrytu. Oknem vylezu ven, uteču. Fajn takže domů nesmím, to už je jisté, běžím parkem pryč, v tom do někoho narazím. Vyděšeně i překvapeně vyjeknu, tím odrazem jsem padl k zemi.

"Au!" syknu, ale nic se mi nestalo, byla to jen vteřinová reakce.

"Ty?" vytřeštím zrak. Co tu dělá? Je to jako by mě pronásledoval na každém kroku. Odešel snad ze školy? Ale proč?


Zkusil jsem to tou nejpravděpodobnější cestou. A to? Přes park. Tamtudy se dá dostak všude. Skoro teda. A sice, ten park je tak veliký, že i kdyby tam byl, nenajdu ho. Ale náhoda je blbec, víte to? Já ho ani nemusel hledat. Ten skrček si mě našel sám! Teda, asi ne schválně, když jsem viděl ten jeho nechápavý pohled. Narazil do mě v běhu, už jsem se nedokázal uhnout. A chtěl sem vůbec? Bylo to jednoduchší, než no nechat utíkat a muset za ním. Skončil na zemi. Já vím na co myslel, ha! Že ho pronásleduju. A je to tak? Ne, já ho přece nehledal, to on do mě narazil. Kleknu si k němu. Trochu se odtáhne dál. Čeho se bojí? Nechápu. Má opět ten vyděšený výraz.

"Jsi v pohodě?" natáhnu k němu ruku, že mu pomůžu vstát. On se ji snad fakt leknul? Odtáhl se ještě dál. To, že sedí na špinavém chodníku mu asi moc nevadilo.



"Hele, sorry za to před tím. Já ti nic neudělám," řekl jsem, když vypadal, že se opravdu bojí. Já se mu omluvil? Dobrá, trochu po svým, ale jo omluvil. A to jsem tuhle možnost rázně zamítl. Ale co, nikdo mě neslyšel a kdyby se někdo plat, nic jsem neřekl. Je to jasný? *Mluví k čtenářům. Ne, že ho prásknete!*
"V..v pohodě…" přikývnu. Vstávat ještě dovedu sám, tak ať se mě nedotýká! *Dáš tu pracku pryč! Nech Jenny pracovat! Pořád něco!*

Dívá se na mě…dívá se na mě lítostným pohledem? Proč zase? To, to jde tak vidět, že jsem…mimo?

"Co tady vůbec děláš?" zeptám se, když kousek popojdu dozadu, ale tam mě zastaví lavička, která mi podrazí kolena a v další chvíli na ní sedím. To je úleva, no jo a pak, že lavičky v parku jsou nepohodlné.

"Neomlouvej se, ty za to nemůžeš," řeknu celkem opožděně.

"Nic z toho, co se mezi námi včera stalo, nenese vinu na tomhle tom." Ukážu na sebe s povzdechem.

Dobře, já s ním mluvím, já mu to chci říct?! Ne to nesmím, táta by mě stáhl z kůže za živa…a kdo ví, jestli jenom to…nemůžu se svěřit, i když bych tak rád, ale říct pravdu o tom, co se stalo, by znamenalo, že by se situace ještě zhoršila, teda pokud to jde.


"A co ty? Co tady ty děláš. Utekl si ze školy. To se ti nepodobá," ignoruju řeči o tom, co bylo včera. Já už na to nechci mylset! Nechci! Ale ten jeho strhaný výraz mě zabíjí. Ten kluk se mi fakt dostal po kůži? To si děláte prdel, nebo co? Přisednu si k němu a batoh si shodím vedle sebe na druhou stranu. *Ha, a nedá pokoj a nadá! Jo pořád něco! :P*

"Kdo ti to udělal?" zeptám se prostě. Ví co myslím, nemusím se na něj ani podívat. A že se nedívam. Není to divný? Právě teď se nedívám, když šlo vlastně o to, že nechtěl abych se díval. A já to pořád dělal. Žebych si konečně uvědomi, že jde o vážnou věc? Nebo nejde? Nebo jsem opravdu imbecil a nic mi nedochází? Sakra, já se ptám sám sebe, jestli jsem imbecil? He? Zase ten inteligentní zvuk. Je mlj oblíbený no…


"Nikdo," zakroutím hlavou.

"Naruto je moc šikovný víš, udělal si to sám," začnu o sobě mluvit ve třetí osobě.

"Nemohl jsem to ve škole vydržet..." vrátím se k předchozí otázce.

"Už to nemůžu vydržet nikde," přiznám a schovám hlavu do dlaní, zase to mám před očima, zase! Vzlyknu, tohle mě bude pronásledovat snad celou věčnost. Ani si to neuvědomím, vyděšeně Sasukeho obejmu kolem pasu, silně, moc silně, jako bych nechtěl, aby odcházel, jako bych potřeboval cítit jeho přítomnost.

"Prosím, zůstaň se mnou," šeptnu. Co…co…cože! Co jsem to právě řekl? *Sakra, co jsem to napsala, vidíte to taky? Jenny tomu nevěří, neuvěří…Jenny se zcvokla O_o *

V další chvíli mi začal vibrovat mobil. Já ho však nevnímal, jen jsem se více přikrčil, vím, kdo volá.


V jedné chvíli se snažil zapírat. Pak dalších pár vět a já ani nevěděl jak a on mě držel kolem pasu a prosil, ať s ním zústanu. Vypadal jako malé štěňátko, co potřebuje ochranu. Ale před čím? *Lulí, jestli to čteš, ani na to nemysli!* Já, já jsem ale totálně mimo. A možná vydesenější než on. A to je so říct. Vždyť on je jako hromádna neštěstí. Co mu to proboha udělali? A ještě důležitejší otázka, KDO? Ať ho můžu zabít! Já to fakt řekl? Tak fajn, oficiálně se mi ten kluk dostal pod kůži! *a teď, kdo se zcvokl, Jenny?* Po prvotním šok si uvědomím, že on potřebuje uklidnit. Nikdy jsem to nedělal, já nevím jak ho mám uklidnit?! Vzpoměl jsem si, jak to dělala máma mě, když jsem přišel domů z rozbitým kolenem nebo tak a potřeboval uklidnit. Ruku jsem mu položil na záda, v první chvíli se lekl, ale když mu došlo, že mu neublížím uvolnil se. Já přejížděl po jeho zádech krouživými pohyby. Ignoroval jsem jeho zvonící mobil. Jak se zdálo, on to nechtěl zvednout. Proč mám takový zlá pocit, že mu volá právě ten, co mu tohle udělal…


"Sasuke..." špitnu.

"Zkusíme začít znova?" Sakra! Co to dělám! No dobře, něco mě k němu táhne, láska to není, doufám… nějak… však já nikoho nikdy neměl, v tom se nevyznám… ne tohle by nešlo…

Když mobil začne zvonit znova a znova a znova, nešlo ho ignorovat věčně… musel jsem ho jednou zvednout, čím dříve tím lépe, snad.

Odtáhnu se od černovláska a postavím se, z kapsy vylovím mobil, no, co jsem říkal?! Zvednout, klapnout, nebo ztratit mobil? Tolik možností.

"Ano?" šeptnu, když hovor zvednu.

"Okamžitě, ale okamžitě pojď domů, mám s tebou ještě řeč, ty jeden malej záškoláku!" vyjekne na mě hned zprvu.

"Tati, promiň, vysvětlím ti to-"

"Nic nevysvětluj a pohni, nebo tě přerazím!" s tím hovor ukončil.

S povzdechem jsem mobil hodil do kapsy.

"Musím jít…." hlesnu tiše.

"Mám problém," pousměju se na něj, když chce něco říct.

"Nechci to mít ještě horší," otočím se k odchodu.


Bylo mi až líto, když se odtáhl. Proč? To mi byla jeho blízkost tak příjemná? Ne! To bylo tím, proč to udělal. On tu zatracenou zvonící otravnou věc zvednul. A kdo volal? Jeho otec, jelikož ho oslovil "tati". Teď se modlím, aby to moje tušení nebylo pravdivé. Jestli mu tohle udělal jeho vlastní otec tak… Nechci na to ani myslet. Chce odejít. Chce jít za ním! Už už jsem chtěl něco říct. Přerušil mě, že to nechce mít ještě horší. Ale já ho nemůžu nechat jít. To prostě nejde. Kdo ví, jak by se vrátil. A jestli by… Na to menysli ani náhodou! Prudce se postavím a vrhnu se za ním. Chmatnu ho za ruku a tím ho donutím zastavit se. Pak mu ruku obtočím kolem pasu a přitáhnu si ho blíž. *nenechavé pracičky! Autorka se zbláznila! Ona chce YAOI!* Lekne se, ale neodstrčí mě. A já ho nehodlám pustit. Ne teď, když moje ego prohrálo tuhle válku a uznalo, že mi vlezl do srdce. Nebo alespoň do hlavy. O srdci se nezmiňuju, mám ho vůbec? U něj zdá se, jo…

"To čekáš, že tě tam pustím? To on ti to udělal, že? Tvůj otec…" zamítnu jeho plán. Hraju se na superhrdinu, ještě schytám taky jednu ne? A co, prát se umím. Ale ten kluk toho bastarda nepřestane bránit, jak se zdá… Co všechno mu provedl?


Vytřeštím zrak.

" Sasuke.." Chci se od něj odtáhnout, ten idiot, nenechá mě, ještě mě přitáhne blíž, no, možné to ani nebylo, chce mě zabít?

"Zapomínáš, že je mi šestnáct, já musím domů, ať chci, nebo ne." Kouknu na něj. Když se zmíní o mém tátovy… není hloupý, podcenil jsem ho, no, podcenil jsem jeho rozum.

"Nic se neděje, jen zjistil, že jsem byl za školou, to je vše." Proč je to tak těžký?

"No, trochu viny na tom nese i on..." šeptnu.

"Možná tak může za mojí ozdobu pod okem, ale zasloužil jsem si to," koukl jsem mu do očí, proč mi příjde, že mi nevěří?

"Pusť mě, musím jít.." zamračím se, když jsem cítil, že mě stiskl ještě víc, jestli bude pokračovat, umačká mě.

"Jestli tě to uklidní, můžeš jít se mnou, doprovodit mě, chceš?" konečně mě pustil. Co jsem to zas provedl? Já mu zrovna nabídl, že mě může doprovodit, no, to bude zajímavý, snad se nebude chtít vecpat do domu, to by nešlo, to by nešlo ani kdyby to bylo možný! Táta by ho vykopal i zavřenými dveřmi!


Nechci ho pustit. A ten idiot si ještě myslí, že si zasloužil takovou ozdobu. Není blázen? Jaký otec má právo takhle zřídit vlastní dítě. Nechci ho pustit, nemůžu… Cítim, že ho za chvíli umačkám, já to vím! Ale bojím se, že jestli jen trochu povolím, uteče mi. Pak se stalo něco, co jsem nečekal. Sám mi navrhl, abych ho doprovodil k domu. Já bych to udělal i bez jeho povolení, ale takhle mi to sám nabídl. Už jsem se tolik nebál… že mi uteče. O něj? Pořád... Pustil jsem ho a vydal se po jeho bodu k němu domů. Co ale nevěděl je, že já nehodlám odejít zpřed domečku a nechat jeho otce, aby na něj opět šáhl. Já tam s ním půjdu, ať se mu to líbí nebo ne. A klidně si schytám tady jednu. Já nejsem žádná padavka!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Smajli Smajli | Web | 24. prosince 2011 v 10:22 | Reagovat

Tak tohle je čím dál lepší, konečně se tam něco pořádnýho děje ^^ Hele, neříkejte mi, že by měl další díl bejt až v sobotu, to teda ne, musí být dřív! =D BTW, udělal mu ten táta to, co si myslím, že mu udělal nebo už mám jen příliš yaoistickou fantazii? =D

2 Christine Christine | Web | 24. prosince 2011 v 11:02 | Reagovat

Mám stejný dotaz jako Smajli :D Taky mě to napadlo, že mu to papínek udělal :D Jako bezva kapča a chci další ^^ Chci a chci a chci :D

3 Neri Dupre Cavallone ^^ Neri Dupre Cavallone ^^ | E-mail | Web | 24. prosince 2011 v 13:10 | Reagovat

Šťastné a veselé a bohatého Ježíška ^^

4 Natsumi Natsumi | Web | 24. prosince 2011 v 14:12 | Reagovat

whoa :D Sasuke ako hrdina ! :D je to super ;-) teším sa na ďalšie časti..len dúfam, že Narutov otec sa už upokojí :/ :)

5 Hachi Hachi | 25. prosince 2011 v 22:32 | Reagovat

No tak to jsem zvědavá... Úplně vidím Sasukeho jako hrdinu, jak stojí před Narutem a brání ho svým vlastním tělem :D

6 May Darrellová May Darrellová | Web | 26. prosince 2011 v 13:10 | Reagovat

Whuaaa... to je dokonalé!! Ať už je tady další kapitolka... :D

7 Kik Kik | Web | 27. prosince 2011 v 16:01 | Reagovat

Váááa  Chcem vedieť čo bude ďalej sakra !!! :DD Rýchlo ,rýchlo krásna poviedka . *oči nalepené na monitore* O_O
Som zvedavá na toho hajzla otca čo urobí ..

8 error-k-pop error-k-pop | Web | 4. ledna 2012 v 11:58 | Reagovat

uhuíííí..... jdu s tebou Naruto *vykasá si rukávy a nahodí xicht debila alá tvrďák* ... připravena! :D

9 Hagumi-chan Uchiha Hagumi-chan Uchiha | Web | 31. ledna 2012 v 15:14 | Reagovat

Zajímavé.. a to velmi! * už vím po kom mám to he? taky to říkam furt XD * Mimochodem ty Sasukeho souboje v jeho mysli mě dostávaj XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

TOPlist


TOPlist